Bedu nebo beduíni jsou kočovní Arabové obývající pouště Arabského poloostrova , Levantu a severní Afriku . Slovo „beduín“ je odvozeno z arabského slova „badawī“, které se překládá jako „obyvatel pouště“. Jsou rozděleni do klanů nebo kmenů, ale sdílejí kulturu pasení koz a velbloudů. Velká část se hlásí k islámskému náboženství. Většina beduínů opustila své kmenové tradice a nomádský život pro městský životní styl, ale mnozí si zachovávají tradice hudby, poezie a klanových struktur. Ti, kteří žijí v městském prostředí, příležitostně alespoň jednou ročně pořádají kulturní festivaly, na kterých se scházejí, aby se účastnili a učili se tradicím od šermířských tanců po tradiční recepty.
Rozšíření Beduínů
Na světě jsou asi čtyři miliony lidí beduínského původu. Jsou rozšířeny po Saúdské Arábii , Jordánsku , Egyptě , Izraeli , Alžírsku , Iráku a Palestině . Původním domovem je Arabský poloostrov a odtud se začali šířit do pouští při hledání potravy a vody. V 11. století překročili Rudé moře do Afriky a usadili se v pouštích mezi mořem a Nilem .
Tradice Beduínského Lidu
Beduíni v severní Africe a na Středním východě sdílejí kulturu pasení dobytka, zejména velbloudů a koz. Tato dvě zvířata jsou zdrojem mléčných výrobků, masa a vlny. Považují velblouda za „dar od Boha“, a proto přijímají zvláštní opatření, aby svá zvířata zajistili. Velbloudí závody jsou běžnou událostí během náboženských a svatebních svátků.
Ústní poezie je populární umění mezi beduíny. Klan s několika básníky je ve společnosti uctíván.
V minulosti beduínské kmeny praktikovaly umění přepadávání karavan a osidlování zásob potravin a zvířat, ale tato praxe se již nepraktikuje.
Beduíni až do nedávné minulosti neinteragovali s jinými společnostmi. Manželství mezi bratranci a sestřenicemi bylo v komunitě běžné a přijatelné. Tři generace širší rodiny mohou žít jako jedna jednotka. Sdílejí jídlo, domácí práce a domy až do bodu, kdy se rodina příliš rozroste.
Beduíni Ve 20. Století
V 50. a 60. letech velké množství beduínů ve středozápadní Asii opustilo svůj tradiční nomádský život a usadilo se ve městech a jiných městských prostředích. Syrské sucho v letech 1958 až 1961 vyhnalo tisíce beduínů z pouští do měst, aby hledali pravidelnou práci. Vládní politiky v Asii , Egyptě, Jordánsku a Libyi mimo jiné také ovlivnily tradiční kulturu beduínů.
